Království salátů

Jít do:    

Saláty jsou moderní, doporučují je odborníci na zdravou výživu, přičemž hodně z nás podléhá módním trendům nejen v oblékání, ale i ve výživě. I v restauracích jsou součástí snad všech pokrmů, ať už jako ozdoba, obloha, nebo samostatné jídlo. Je to však dobře?


 

Zvýhodněné předplatnéNenechejme se mýlit – pokud si myslíme, že žijeme zdravě, když pojídáme supermarketové saláty po celý rok, tak jsme daleko od pravdy. Listové i hlávkové saláty jsou nejvíce náchylné na vstřebávání chemikálií z půdy, a i když se kontrolují na obsah dusičnanů, stejně v nich najdete zajímavý koktejl všech možných zbytkových látek z hnojiv a postřiků. A že se supermarketové saláty hnojí a postřikují, o tom asi nikdo nepochybuje: důležitý je co nejrychlejší růst a hezky sytá barva; také je třeba, aby vydržel přepravu a nějaké to skladování – a to přirozenými prostředky prostě nejde.

Pokud chcete opravdu udělat něco pro své zdraví, nakupujte od farmářů, pěstujte si doma a jezte saláty od jara do podzimu, v zimě dejte přednost spíše zelí, mrkvi, červené řepě a ředkvi, tím vlastnímu tělu prospějete mnohem více. 

 

Vlastní pěstírna

Pokud máme zahrádku (a máme rádi saláty), můžeme si vypěstovat i neobvyklejší druhy. Ten klasický hlávkový je u nás oblíbený odjakživa, většinou se jí s octovou zálivkou. Oproti tomu ledový salát tvoří kompaktní hlávky, listy jsou křehké a křupavé a můžeme z něj připravovat míchané saláty v kombinaci s jakoukoli zálivkou či zeleninou. Podobné je to i s římským salátem, který je trochu podobný pekingskému zelí, je sice trochu tužší a nahořklý, ale jako základ míchanice velmi dobrý.

Skvělé jsou však listové saláty, jež u nás sice ještě moc nezdomácněly, ale určitě by si na zahrádce zasloužily více místa. Například staročeské odrůdy, kterými se živili už naši praprapředkové – roketa, polníček, barborka a lebeda. Nebo dubáček, který můžeme sklízet postupně. A klidně můžeme vyzkoušet i japonské speciality – ty překvapí zajímavou chutí i bujným růstem.

 

Zásadně čerstvý

V každém případě bychom měli salát jíst čerstvý a neskladovat ho dlouho v lednici. Místo krájení nožem ho raději natrháme na kousky, zamezíme tím zbytečné ztrátě vitamínů. Smíchat dohromady můžeme prakticky cokoli, i když někdy méně je více, čili dávejte pozor, abyste nevyrobili cosi jako dort pejska a kočičky. 

Zálivka může být octová, jogurtová, majonézová nebo z kysané smetany, do každé ale patří i nějaké ty plané bylinky a zelené koření – popenec, krvavec, šrucha, ptačinec, pažitka, petrželka, medvědí česnek nebo třeba česneková tráva.

Bylinky přidáváme v malém množství, opravdu jenom jako koření, ale i ta špetka dodá pokrmu energii i vyváženou chuť, o nutriční hodnotě ani nemluvě. Zálivku si připravíme zvlášť a do salátu zamícháme až těsně před podáním – zamezíme zavadání lístků.

 

Pěstování

Saláty všeho druhu jsou velice nenáročné, nevyžadují žádné výjimečné podmínky, pouze slunnou polohu a v období sucha zálivku. Protože nemají velké nároky na živiny a netrpí na škůdce, mohou růst i několik let po sobě na stejném místě. Důležité je ale zvolit správně odrůdu, některé druhy pro růst potřebují chladnější počasí, některé jsou určeny na pěstování v létě, některé dokonce v zimě.

Pro nejranější sklizeň si pořídíme zimní odrůdy, jež vyséváme v říjnu přímo na záhon a sklízet můžeme podle počasí už v březnu. Od konce února můžeme také vysévat semínka raných salátů do truhlíků, na záhon je přepichujeme po postupném otužení od konce března. Abychom povzbudili růst, můžeme jim vyrobit cosi jako „minipařeniště“, každou rostlinku přiklopíme plastovým kelímkem s otvory od ovoce (prodává se v nich například hroznové víno). Na záhon můžeme semínka vysévat od března, letní odrůdy v dubnu, podzimní v srpnu.

 

Méně známé druhy

Endivie (štěrbák) – příbuzný čekanky, proto je také oproti jiným salátům trochu hořký. Pěstuje se ve dvou variantách – s hladkými nebo kadeřavými listy, může být zelený nebo červený. Vysévá se od poloviny června do začátku července, dříve by trpěl nedostatkem tepla, z pozdějších výsevů se zase nestačí vytvořit dost velké rostliny.

Dobře se hodí do salátů s pomerančem a jablky, které vhodně doplňují jeho nahořklou chuť. Snáší se i s rajčaty, paprikou, cibulí, mrkví a sýrem. Doplnit můžeme bazalkou, koprem či yzopem a zálivku volíme nejlépe hutnější – jogurt nebo majonézu. Štěrbák se může i zapékat se sýrem nebo podávat osmažený na másle jako přílohu k masu.

Dubáček – název skutečně pochází od podobnosti listů s listy dubu, ale říká se mu i „česáček“ neboli salát k česání, protože tvoří přízemní růžici listů, jež můžeme průběžně odtrhávat.

(...)

 

Text: MUDr. Zbyněk Mlčoch