Nebezpečí jménem zlatý stafylokok

Jít do:    

Zhruba u čtvrtiny až poloviny lidí se nachází běžně na kůži a na sliznicích hlavně hrdla, aniž by způsoboval onemocnění. Stačí však sebemenší porucha obranyschopnosti organismu a z neškodného mikroba se stane původce různých zdravotních obtíží od jednoduchých kožních infekcí až po těžké záněty vnitřních orgánů se sepsí (otravou krve).


Zlatý stafylokok neboli (Staphylococcus aureus) je mikrob ve tvaru kuličky, který se společně s dalšími zlatými stafylokoky velmi rád shlukuje do útvaru připomínajícího trs hroznového vína. Zvýhodněné předplatnéV roce 1880 jej objevil skotský chirurg Alexander Ogston v hnisu z otevřených poranění a o čtyři roky později mu německý bakteriolog F. Rosenbach dal latinský název. Od toho, že je opravdu „hnistvorný“  dostal název Staphylococcus pyogenes, protože pyogenes znamená právě „tvořící hnis“. Tento název se ale v dnešní době již nepoužívá.

 

Infekce vyvolané zlatým stafylokokem jsou nejčastěji:

Infekce kůže, jako je folikulitida (hnisavý zánět vlasového váčku), impetigo (vysoce nakažlivé kožní onemocnění projevující se puchýřky či velkými puchýři, které praskají, mění se v krustu a šíří se do okolí), hordeolum (ječné zrno – zánět víčka způsobený ucpáním jedné z jeho žlázek), paronychie (zánět nehtového lůžka) a jiné.

Další onemocnění vyvolané zlatým stafylokokem jsou rané infekce. Zlatí stafylokoci se do rány, pokud není dobře vyčištěna a překryta, dostávají snadno (a o to snadněji, čím je pacient více oslabený z hlediska obranyschopnosti – časté infekce pooperačních ran). Tyto infekce se projevují od zarudnutí s lehkým mokváním až po velmi závažnou infekci s hlubokým zničením a rozkladem tkáně (nekrózou).

Dále způsobuje infekce, které jsou také spojeny s lékařským zákrokem, a to infekce umělých chlopní, kloubních náhrad a jiných umělých pomůcek zavedených do našeho těla. Bohužel taková infekce zlatým stafylokokem dokáže velmi rychle náhradu chlopně proděravět, zničit a tím způsobit selhávání srdce (proto se náhrady kloubů musí odstraňovat).

Dalším onemocněním je stafylokoková meningitida (zánět mozkových blan), která vzniká nejčastěji přenosem bakterií krví z hnisavých ložisek jinde na těle, například v oblasti obličeje, kdy neodborné ošetření těchto malých kožních zánětů může vést k těžkému zánětu mozkových blan i s následkem smrti.

K velmi závažným infekcím patří také syndrom toxického šoku. Je to onemocnění v poslední době velmi diskutované především v souvislosti s používáním menstruačních tamponů. Vyvolává ho jed produkovaný zlatým stafylokokem, který vede k celotělové reakci s poškozením jater a ledvin, s průjmy, příznaky šoku, dezorientací a může končit smrtí.

Stafylokok může také produkovat takzvaný enterotoxin (řecky enteron – střevo), což je toxin (jed), jenž, pokud vznikne v nedostatečně zpracovaném jídle, může vyvolávat otravu jídlem projevující se křečemi v břiše a silnými průjmy.

Poslední velmi charakteristická je skupina onemocnění dýchacích cest, jež jsou typické tím, že se objevují na již poškozené sliznici. Nejčastěji jde o onemocnění způsobené virem, který poškodí sliznici dýchacích cest a tím usnadní vstup stafylokoka, jenž způsobí hnisavou rýmu, zánět vedlejších nosních dutin, ale i zánět průdušek a zápal plic. Jsou to onemocnění (jako i ostatní) velmi nebezpečná především pro malé děti a staré lidi, případně pro osoby se špatnou imunitou.

 

Konvenční léčba

K léčbě stafylokokové infekce se nejčastěji používají peniciliny s přídavkem takzvaných inhibitorů beta-laktamáz (beta-laktamáza je látka, kterou stafylokok produkuje, aby mohl odolávat vlivům zevního prostředí včetně antibiotik – proto se také nazývá „multirezistentní“ stafylokok). I tak je ovšem léčba stafylokokových infekcí čím dál tím náročnější. Důvodem je to, že stafylokok je velmi častým původcem onemocnění, je často léčen a sám se dostává do kontaktu s antibiotiky, jimiž se ho snažíme z těla nemocného dostat. Stafylokoky si již vytvořily velmi účinné mechanismy, jak účinek těchto antibiotik obejít a léčbu přežít – a co je horší – jak tuto informaci předat svým potomkům. Díky tomu se objevují čím dál tím více odolné kmeny, na které je nutno používat nová, silnější antibiotika. Bohužel i ty časem přestávají fungovat. Je proto velmi důležité nepoužívat antibiotika proti všemožným (často i nebakteriálním) onemocněním, aby stafylokoky měly co nejméně příležitostí si na ně zvyknout. Také je nutné vždy brát antibiotika dle doporučení lékaře a dobrat celou předepsanou dávku – i když se nám zdá, že jsme již zdrávi.

 

Přírodní antibiotika

Lichořeřišnice (Tropaeolum)

Fytoterapeuté považují lichořeřišnici za jednu ze svých stěžejních bylin. Naprosto všechny její části jsou totiž léčivé. Sbírají se semena, květy i listy. Kromě stafylokoků působí rostlina i proti salmonele nebo streptokokům. Navíc také významně zkracuje léčbu nemoci. Mnohdy se díky ní dá nákaza zlikvidovat už v počátku.

(...)